Princip proti-uvolňování ořechů

Základní princip samosvorné matice- spočívá ve využití specifických konstrukčních návrhů nebo materiálových vlastností, aby se zabránilo samovolnému uvolnění matice v podmínkách vibrací nebo nárazů, čímž je zajištěna spolehlivost spojení. Jeho technická implementace primárně závisí na následujících třech mechanismech:

 

Typ s mechanickým zajištěním: Tato metoda zvyšuje třecí odpor prostřednictvím speciálních struktur umístěných uvnitř nebo vně matice (jako jsou nylonové vložky nebo kovové pružinové prvky). Například v nylonové -vložné samojistné-matici je nylonový kroužek během utahování stlačen a deformován; tato deformace vyplňuje mezery mezi závity a vytváří proti-odporovou sílu. Naopak kovový -pružinový- typ prvku zabraňuje uvolnění tím, že využívá elastické komponenty, které vyvíjejí tlak na boky závitů.

 

Typ se zvýšeným třením-: Tento přístup využívá konfiguraci dvojité-matice (jako je kombinace tenké matice a tlusté matice) nebo speciální konstrukci závitu (jako jsou samosvorné{2}}závity), které odolají vibracím zvýšením koeficientu tření na kontaktních plochách. V systému s dvojitými-maticemi působí horní matice silou předpětí na spodní matici, čímž zajišťuje, že závitový spoj zůstává pod stálým tlakem, a tím zabraňuje jeho uvolnění.

 

Typ chemického lepení: Některé samojistné-matice mají na svých závitech aplikaci anaerobního lepidla; po utažení lepidlo vytvrdne, aby vyplnilo mezery mezi závity a vytvořilo trvalé spojení. Tento typ je vhodný pro aplikace, kde demontáž není častá, ačkoli lepidlo musí být znovu aplikováno, pokud je matice odstraněna.